Historie plemene

Český strakatý pes, původně Horákův laboratorní pes, byl vyšlechtěn v 50. letech 20. století Františkem Horákem pro potřeby Fyziologického ústavu Československé akademie věd v Praze. V roce 1954 počalo šlechtění, jehož cílem bylo vytvořit klidného, mírného psa s vysokou plodností, nenáročného na péči, s vhodnou tělesnou stavbou, velikostí a osrstěním. F. Horák spářil dva ústavní křížence – vlkošedou fenu Rigu (25 kg) a tříbarevně strakatého psa Míšu (10 kg). Z 9 narozených štěňat byli 2 tříbarevní strakáči – Míša 1 a Dáša 6. Tito dva jedinci byli pro líbivé vybarvení dále kříženi. Následným pářením potomků a zpětně rodičů vznikly 2 linie - ASTA – větší, těžší psi (50-55 cm, 20-25 kg) – lépe vyhovovali chirurgickým experimentům a KOKETA – (40-45 cm, 15 kg) – byli podrobeni studiu vyšší nervové činnosti – potomci této linie žijí dodnes. Pro zlepšení konstituce se v počátcích šlechtění uplatnil německý krátkosrstý ohař. V roce 1960 bylo plemeno Horákův laboratorní pes zaregistrováno v plemenné knize Československého Svahu chovatelů drobného zvířectva a byl schválen jeho standard. V 60.letech si několik ústavních jedinců zahrálo v povídkové trilogii Dýmky a ve filmu Obchod na korze. Horákův laboratorní pes byl využíván ve Fyziologickém ústavu ČSAV k farmakologickým výzkumům – ke studiu epilepsie, chirurgickým experimentům včetně transplantace (1. tvor v ČR, kterému byla transplantována ledvina). Na tomto plemeni si Horák ověřoval dědičnost chudozubosti, založení strakatého zbarvení a dědičnost typů black and tan zbarvení psů. Od roku 1979 pokračoval F. Horák v chovu mimo ČSAV. V 80.letech 20.stol. došlo k rozebrání několika jedinců z Ústavu veřejností. Tito nadšenci věřili, že se jim podaří plemeno rozmnožit. Na konci 90. let nastal obrovský útlum v chovu. V roce 1992 počal novodobý rozkvět chovu ČSP a to z šesti dochovaných jedinců. V průběhu chovu se kromě hnědého zbarvení po německém krátkosrstém ohaři objevily i vlohy pro dlouhé osrstění, jehož původ však není zdokumentován. V roce 1995 se v Klánovicích uskutečnilo první setkání majitelů a příznivců ČSP, kterého se zúčastnil i tvůrce plemene F.Horák. Dorazilo 18 strakáčů, avšak zatím dosti různorodých. Ti dali základ pro tvorbu plemene. Dnes se vzhled plemene začíná sjednocovat. Větší rozdíly se stále vyskytují v kohoutkové výšce. ČSP je plemeno zdravé. Je zde určitá dispozice k epilepsii, vyskytlo se několik jedinců s případem srdečních vad, sporadicky s vadou pohybového aparátu a onemocněním slinivky. Plemeno ČSP není dosud uznáno FCI, chovatele zastřešuje Klub chovatelů málopočetných plemen psů.

STANDARD PLEMENE

(F. Horák, 1.1.1994; upraven 1999)

Celkový vzhled: pes střední velikosti, mírně obdélníkového rámce těla, souměrné stavby těla s výrazem zdravé konstituce, líbivý díky svému zbarvení, neúnavný, bystrý.

Povaha: mírný a přátelský vůči lidem i zvířatům, bystře sleduje své okolí, je dobrý hlídač.

Hlava: klínovitá s mírným, ale znatelným stopem, poměrně silné čelisti.

Oči: tmavohnědé u černo-žluto-bílých, světlejší u hnědo-žluto-bílých, tvar mandlovitý, nejsou vypoulené, víčka pigmentovaná, dobře přiléhající. Těžká víčka jsou vadná.

Uši: klopené ve tvaru V a poměrně malé, přiléhající těsně ke skráním. Ohbí ucha je těsně nad úrovní temene.

Zuby: skus nůžkový, v obou čelistech musí být po šesti řezácích. Zuby silné, dobře vyvinuté. Pro plemeno je charakteristické chybění některých zubů, což se nepokládá za vadu. Plnochrupost je předností.

Krk: nepříliš dlouhý, šikmo nesený, přiměřeně silný. Kůže na krku může tvořit mírný lalok.

Trup: válcovitého tvaru, hrudník dobře utvářený, ale ne přehnaně hluboký, břicho mírně vtažené.

Ocas: střední délky, nesen ve formě šavle i nad úrovní hřbetu. Nesení vysoko nebo zakroucení nad hřbetem je povoleno.

Hrudní končetiny: paralelní, silné kosti, nepříliš dlouhé, dobře úhlené.

Pánevní končetiny: paralelní, dobře úhlené se silnou kostrou, přiměřeně osvalené.

Tlapky: ne příliš velké, spíše kočičí s dobře klenutými prsty a silnými drápy. Pigmentace drápů není podmínkou.

Pohyby: čilé, prostorné, plynulé, elegantní. Velmi vydatné a vytrvalé.

Srst: dvě varianty srsti: krátká, přilehlá s podsadou, patrnou především v zimě; dlouhá, jen nepatrně vlnitá, rovněž s podsadou. U dlouhosrtstých je srst kratší na hlavě a na předních stranách končetin. Delší je okolo uší, na krku tvoří mírný límec, na prsou, hrudníku a břiše splývá. Na hrudních končetinách tvoří praporce, na pánevních znatelné kalhoty. Rovněž je vyvinut praporec na ocase. Žádné z uvedených variant srsti není dávána přednost, obě jsou rovnocenné. Tzv. přechodný typ srsti - výskyt prodloužené srsti na zadní straně stehen a delší srsti na spodině ocasu u některých jinak krátkosrstých jedinců není důvodem k penalizaci.

Zbarvení: u tohoto plemene se vyskytují dva typy zbarvení: černo-žluto-bílé s černým nosem a tmavým okem a hnědo-žluto-bílé s játrovým nosem a světlejším okem. Základní zbarvení je vždy tmavé (černé, hnědé) se žlutými znaky. Ideální poměr mezi pigmentovanou plochou těla (černou, hnědou, žlutou) a nepigmentovanou bílou je 1 : 1. Bílé ploch musí být tečkovány v oblasti žluté barvy žlutě, v oblasti černé (hnědé) barvy černě (hnědě). Velikost nebo hustota teček není rozhodující. Je přípustno až 80 % bílých ploch z celého povrchu těla.

Velikost: kohoutková výška se má pohybovat v rozmezí 40 - 55 cm.

Poznámka: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata sestouplá v šourku.



Copyright © Nina Myslíková    |     Design and Powered by Vladimír Dufek     |     Administrace